Dudlíky značky NUK a MAM: spolehlivý způsob, jak miminko uklidnit

dudlík

Držák na dudlík spojuje roztomilé s užitečným. Jakožto první, pěkné příslušenství pro miminka a praktická ochrana hygienydržák na dudlík co nabídnout. Především ale boduje tím, že zaručuje hmatatelnou spokojenost. Dítě má dudlík stále po ruce, když je unavené nebo ho potřebuje cumlat. A to je vlastně skoro pořád. Dudlík může někdy miminko uklidnit rychleji než máma nebo táta. Tuto zkušenost udělali i rodiče, kteří jsou ve skutečnosti striktně proti dudlíkům. Cumlání dudlíku produkuje v těle dítěte hormony, které mu pomáhají se uklidnit nebo snáze usnout.

Proto patří ke šňůrce na dudlík vždycky i odpovídající dudlík. V obchodě Schnullerkettenladen najdete atraktivní výběr dudlíků, které si můžete hned také objednat. Váš dárek k narození, křtinám a dalším příležitostem tak bude rovnou kompletní. Nabízíme vám dudlíky v různých barvách a velikostech a rovněž i záruku, že naše dudlíky splňují všechna kritéria kvality.

▼ Více informací
     

Od kdy vlastně dudlíky existují?

V roce 2019 oslavil dudlík již své 70. narozeniny. Je to úspěšný příběh, který údajně začal ještě mnohem dříve. A to už ve starověkém Egyptě. Jakási vystresovaná matka prý vložila do úst svého miminka už 2000 let před Kristem hliněnou figurku, kterou předtím namočila do medu. Odborníci z Egyptského muzea v Berlíně jsou však v této věci skeptičtí. Figurky bývaly jednoduše a pouze hračkami, které se sice také určitě občas dostaly dítěti do pusinky, ale nelze je považovat za předchůdce dudlíku. Archeologové dosud nenašli nic, co by se dalo jako dudlík jednoznačně identifikovat. Stav čelistí mnoha mumií navíc nenaznačuje nic, co by dokládalo dlouhodobé cumlání a sání hliněných figurek.

Dudlík, jak ho známe dnes, vynalezli v Německu jistý stomatolog s ortodontistou krátce po skončení druhé světové války. Vynález měl uspokojit přirozený sací instinkt dítěte, aniž by se mu deformovala čelist cumláním palečku nebo jiných předmětů. Proto také vynálezci dudlík (kterému se také říká šidítko) nejprve pojmenovali takto: "přirozený uklidňující cumel, pro čelisti vhodný a tvarující".

Bez tohoto vynálezu oněch dvou zubních odborníků si dnes nedokážeme představit žádné miminko. Někteří ortodontisté jsou však k používání dudlíků naopak kritičtí, protože sání nějakého předmětu se vždy odrazí na čelisti. Dospěli však současně k závěru, že „cumlání dudlíku je lepší než cumlání palce“.

A jak je to vlastně s cumláním jako takovým? Dětští psychiatři považují sání za životně důležité. Dokonce už v děloze si děťátko cumlá paleček Dudlík je velmi užitečný pro pohodu kojence a pro snížení stresu – a to i pro rodiče.
Rodiče by si však měli být zároveň vědomi i toho, že díky tomu dudlík funguje také jako jakési „sedativum pro kojence“, kterým se lze předávkovat. Trvalé přetížení nelze dudlíkem odčarovat. Požadování dudlíku se také může změnit na mocenskou hru, ve které rodiče z dlouhodobého hlediska ztratí nad dětskou „potřebou dudlíku“ kontrolu. Na prvním místě by tedy měla být vždy péče a až potom dudlík. A pak je dobré, že existuje.


Už žádný dudlík – ale kdy a jak?

Dudlík je po dlouhou dobu tím nejlepším utišitelem a dobrým kamarádem, se kterým už toho dítě hodně zažilo a který ho provázel prvními roky života, pomáhal mu příjemně usínat a konejšil ho, když maminka nebyla nablízku.
Pro mnohé děti je proto rozloučení s dudlíkem těžší, než bychom si mohli myslet. Jsou s ním téměř srostlí. Dudlík se stal jejich součástí. A rodiče se v určitém okamžiku začínají obávat, že jejich dítě bude cumlat dudlík stejně vytrvale jako Maggie Simpsonová. Obecně by se děti měly vzdát dudlík ve věku kolem tří let, ale vždycky je důležité posoudit při tom jejich individuální vývoj a momentální potřeby. Správný okamžik nastává tedy obvykle v době, kdy nedochází k žádným důležitým změnám v životě dítěte, jakou je třeba nástup do jeslí. Nebo když už je dumlání jen zvykem a potřeba sání již vymizela.

Pokud již dítě začne být samostatnější, můžete si s ním na tohle téma rovnou promluvit a vysvětlit mu, že už je velké a že už se může při hraní klidně obejít i bez dudlíku. Tenhle čas může překlenout s plyšákem a může se čím dál více zbavovat závislosti na dudlíku. Jeho cumlání lze v první fázi odvykání zredukovat pouze na noc.
Odebrání dudlíku i v noci je často bojem kdo z koho. Na argumenty, že už dudlík, nepotřebují ani v noci, malé děti neslyší. Proto jim můžete dudlík na usínání ještě klidně chvíli ponechat. První noc bez dudlíku pak nenastane z ničeho nic jako překvapení, ale ohlásí se jako vzrušující událost a nejpozději teď by se měla objevit náhrada za dudlík: například nějaký obzvlášť roztomilý plyšový medvídek. Není to žádný úplatek, ale naopak odměna.

Pokud by se ale první noc bez dudlíku změnila v nekonečný pláč, zapomeňte jednou na důslednost. Vystihnout ten správný okamžik na rozloučení s dudlíkem vyžaduje trpělivost a někdy to trvá i o měsíc nebo dva déle. A samozřejmě někdy i mnohem víc. Koneckonců – je to otázka vašeho vlastního stylu výchovy a rodiče tu můžou zcela spoléhat na své pocity. Užitečné tu můžou být i rituály. Dudlík můžete například společně láskyplně vložit do pěkné krabičky a uložit ji v dětském pokoji na místě, které si dítě samo vybere.Dudlík je také možné darovat. Například miminku z vedlejšího domu. A pak je tu ještě dudlíková víla. Některé děti však mají z víl a dalších podobných bytostí, které jim neviditelně rejdí v jejich pokojíčku, strach. V takových případech by měla dudlíková víla umisťovat své dárky pouze do kuchyně nebo na jiné místo bytu mimo dětský pokoj.

Ať už se ale rozhodnete odvyknout dítě na dudlík jakýmkoli způsobem a v jakoukoli dobu: bezdudlíkové období rozhodně jednou přijde. A pak také období, kdy si na něj dítě zase vzpomene a zatouží po něm. ;) Takže je to vždycky trochu napínavé. S dudlíkem – i bez něj.

Další kategorie